|
|||||||||||||||||||
O čarodějniciŽila byla jednou jedna ani ne tak moc strašná čarodějnice... Za sedmi městy, pěti přehradami, třemi uranovými doly a jednou zvlášť velikou a škaredou jadernou elektrárnou, byla nebyla, žila nežila, jednou jedna jedovatá čarodějnice, která byla hrozně stará, ošklivá a taky tak trošku zlá. Žila si vesele ve své zemljance v kráteru po vodíkové pumě, na okolních svazích si pěstovala černobylinkovou zahrádku a v rybníčku uprostřed přebýval hlídací vořechaligátor Vladimír Iljič Lenin. Vždy jednou za čas spadlo do kráteru nějaké to neopatrné dítě, což ježibaba vždy s radostí přijala jako vítané zpestření jídelníčku. Děti jedla nejraději sirové a ohlodané kosti házela Leninovi do jezírka, který si z nich skládal mohylu uprostřed rybníčku, na které se rád slunil. Vlastnila ale i pec na vyhořelé jaderné palivo, kterou rovněž hojně využívala a z kráteru se často linula vůně čerstvé pečinky, která lákala další neopatrné děti. Jednoho osudného dne však do kráteru spadlo úplně zdravé dítě. A to se stávat nemělo, protože ježibaba nebyla na podobné věci zvyklá, její chabý organizmus neunesl přísun zdravé a nezmutované potravy a po chvíli nadýmání a skučení explodovala mohutným výbuchem, který rozmetal její zbytky po celém kráteru, z čeho měl Lenin velkou radost, protože všechno maso dřív vždy sežrala ježibaba. |
|||||||||||||||||||
|